Добавлено (19.09.2012, 19:53)
---------------------------------------------
Груминг шерсти. Опубликован в журнале Клубовы Ради.

ÚPRAVA SRSTI U DLOUHOSRSTÉ
VARIETY PK
doporučení majitelům a vystavovatelům
Dlouhosrstá varieta PK s sebou nese v chovu krysaříka dosud takřka neznámou úpravu srsti.
Zatímco krátká srst se spokojí s pravidelným kartáčováním, příležitostným vykoupáním a
občasným použitím některých finish show přípravků na lesk srsti, u dlouhosrstých jedinců je nutno
péči zvýšit. Neudržovaný krysařík se pro naše plemeno velmi nevhodně přibližuje zjevem
dlouhosrsté čivavě, či ruskému toyovi a budí rozporuplné i nevraživé poznámky rozhodčích i
chovatelů těchto jmenovaných plemen i když je pražský krysařík starší (doložitelně historicky), než
obě jmenovaná plemena.
Vlastní úprava vychází striktně ze standardu PK a zjevu dlouhosrstých PK, kteří se pravidelně v
chovu vyskytovali ještě před začleněním této variety do standardu.
Srst krysaříka dlouhosrsté variety: Po celém těle je srst krátká, přilehlá, nezvlněná. Pouze na spodní
straně břicha, uších, ocase a zadní straně končetin se srst vyskytuje v delší formě - praporcích.
Pro zachování kvadratického rámce je nutno zakracovat případné osrstění okolo ocasu, řiti, horní
pasáži zadních nohou a rovněž na hrudi. Snad nejvíce je nutné upravovat lícní část hlavy - boční
partie nesmí v žádném případě vytvářet kulatou „rozčepýřenou“ hlavu, tolik podobnou neupravené
čivavě.
Srst na hřbetě je také nutno u některých jedinců upravit.
Nejvhodnější metodou se zdá být trimování, popřípadě efilace (prostříhávání speciálním typem
nůžek) těchto partií.
Pro porovnání je na prvním fotu neupravený PK - naprosto nevhodně prezentovaný dlouhosrstý
jedinec, na dalším lze vytknout neupravenou zadní partii (pánevní končetiny by měly být upraveny
efilací v horní partii, aby zbytečně dlouhá srst neprodlužovala rámec psa) na posledním snímku je
jedinec s kupírovaným ocasem, ale ve správné úpravě a v žádoucím typu osrstění.

Text Ing. Zuzana Horáková
Foto Ing. Miluše Bőhmová

Добавлено (08.10.2013, 14:16)
---------------------------------------------
Статьи по окрасам на страницах официального сайта Породного Клуба: http://www.prazsky-krysarik.cz/index.php?id=34

Добавлено (08.10.2013, 14:22)
---------------------------------------------
Мерль окрас.

Zbarvení MERLE
1. Zbarvení merle a genetika
Na úplný úvod uvedu základní a velmi zjednodušené informace o genetických pojmech. Genetická informace, tedy vlastně jakýsi podrobný návod na postavení konkrétního organismu, je celá uložena v každé tělní buňce. Základní jednotkou je gen (což je v podstatě určitý úsek v molekule DNA, kódující určitý znak či vlastnost jedince). Konkrétní gen se může vyskytovat v několika variantách, které nazýváme „alely“ konkrétního genu (bývají dvě a více). Pro náš případ postačí informace, že barvy u psů ovlivňuje asi deset genů (které označujeme písmeny abecedy, tj. A, B, C, D, E, G, M, P, S, T). Pro nejjednodušší případ uvedu gen „B“ (gen zesvětlení), ten má opravdu jen dvě alely (varianty) „B“ a „b“. Velké písmeno značí, že tato alela je dominantní, neboli překryje svým účinkem alelu recesivní (malé písmeno). Vzhledem k tomu, že polovinu genetické informace dostaneme od otce a druhou polovinu od matky, může nastat několik variant kombinací závislých na genetickém založení každého z rodičů, v našem případě „BB“, „Bb“, „bB“, „bb“. Pouze poslední kombinace dovolí projevení se recesivní alele („bb“), v našem případě hnědému zbarvení. V ostatních případech se prosadí dominantní alela „B“ a překryje účinkem recesivní alelu „b“, v našem případě budou všichni ostatní černí. Důležité je se zmínit o tom, že pokud jsou v konkrétním páru dvě stejné alely („bb“, „BB“) mluvíme o homozygotním založení znaku. V případě kombinace alel dominantní s recesivní („Bb“, „bB“), hovoříme o heterozygotním založení, což znamená, že jedinec může předat svému potomkovi jednu nebo duhou (rozdílnou) alelu. Běžně označujeme tyto heterozygotní jedince jako „štěpiče“ pro daný znak.
Nyní k výše avizované barvě merle. Tuto barvu ovládá dominantní gen „M“ (merle). Gen „M“ se vyskytuje v několika alelách (variantách), a to „M“, „m“, „Mh “, „MT“. Pro plemeno Pražský krysařík jsou důležité alely „M“ a „m“. Zvláštností tohoto genu je, že u všech ostatních (non-merle) barev je v homozygotně recesivním stavu, tj. „mm“. Pokud se v dvojici alel objeví dominantní alela „M“, má tento jedinec zbarvení merle. Gen „M“ vlastně způsobuje ložiskové zředění základní barvy, a tím i vznik typického grošování, projevujícího se nepravidelným, ostrůvkovitým ponecháním původní základní barvy na zesvětleném podkladu. U černých jedinců jsou to černé skvrny na šedavém podkladu a u hnědých jedinců hnědé skvrny na krémovém podkladu. Alela „M“ je tedy dominantní, a pokud ji má jedinec ve své genetické výbavě je merle i zbarven. Z chovatelského hlediska musí být vždy jeden z rodičů zbarven merle! Teoreticky může být merle zbarvení u jakékoliv barvy. U Pražského krysaříka ale velmi doporučuji toto zbarvení ponechat pouze na černé nebo hnědé s pálením.
Na závěr uvádím výčet FCI uznaných plemen (v závorce země původu) s možným merle zbarvením uvedeným ve standardu:
Jezevčík (DE), Beauceron (F), Šeltie (GB), Kolie (GB), Border kolie (GB), Australský ovčák (USA), Pyrinejský ovčák (F), Norský honič (NOR), Welsh corgi cardigan (GB), Neměcká doga (DE).
2. Zdravotní problémy spojované se zbarvením merle
Jak jsem již popsal genetické založení merle barvy, jsou možné následující kombinace:
„mm“
- homozygotně recesivní stav (non-merle)
- normální stav u všech ne merle zbarvení
„Mm“, „mM“
- heterozygotní stav (single-merle)
- nejčastější stav u zdravých, merle zbarvených jedinců
„MM“
- homozygotně dominantní stav (double-merle)
- Tito jedinci mají výrazný výskyt bílé barvy ve svém zbarvení a často modré oko.
- U této alelické kombinace se uvádí možný častý výskyt (nemusí být ve všech případech) vrozených anomálií a defektů.
Literatura nejčastěji uvádí výskyt těchto geneticky vrozených vad:
Anomálie sluchu
- Částečná až úplná hluchota.
- Zde jsem přesvědčen o tom, že toto je podmíněno přítomností velkého procenta bílé barvy. Vzhledem k tomu, že bílý znak větší než 2cm2 je u Pražských krysaříků vyřazující vadou, nemám v tomto směru obavy.
Anomálie zraku
- Mikrophtalmus
o Oční koule je zmenšená, schopnost vidění omezená, či dochází až ke slepotě.
o S tímto jsem se zatím ve svém chovu nesetkal a předpokládám výskyt hlavně u plemen Kolie a Šeltie, kde je oko zmenšeno již plemenným standardem.
- Kolobom
o Chybějící část duhovky až sítnice.
o Postižení duhovky bývá bez příznaků, změny na sítnici způsobují lokální výpadek zorného pole.
- Heterochromia iris
o Různobarevná duhovka, tzv. modré oko, je možný i částečný výskyt modré barvy v duhovce.
o Tento stav dle specialistů nemá vliv na kvalitu vidění.
Oslovení čeští veterinární specialisté na dědičné oční choroby nepozorovali prokazatelně zvýšený výskyt očních chorob ve vztahu k merle zbarvení. Výskyt chorobných stavů se vázal spíše ke konkrétním plemenům bez rozdílu barev.

Добавлено (08.10.2013, 14:22)
---------------------------------------------
Poruchy reprodukce
- Snížená plodnost až sterilita.
- Opět předpokládám pouze u kombinace „MM“ a bíle barvy.

3. Merle zbarvení a Pražský krysařík
3.1. Historie
Jedna z prvních knih zabývajících se plemeny psů na našem území, je kniha „Všecky druhy psů slovem i obrazem“ z roku 1903 od Václava Fuchse. Zde se v kapitole „Trpasličí ratlíčkové“ píše: „…Za nejlepší zvířata platí černá jichž žluté odznaky jsou barvy živější, červenohnědé až mahagonové. Méně oblíbenými jsou ratlíci tmavohnědí s odznaky žlutými, nebo jednobarevní žlutí či žlutočervení. Bílé odznaky jsou chybou, čím větší, tím značnější je to vadou. Nejmodernější odrůdou ratlíčků jsou psíci barvy šedé jako myš beze všech odznaků a pak ratlíčkové strakatí, mající na stříbrošedé základní barvě tmavohnědé až černé skvrny, mimo to pak černohnědé „pálení“ jako ratlíci black and tan.“ Popsány jsou zde vlastně tyto barvy: černá s pálením, hnědá s pálením, žlutá, modrá či lila, hnědý merle s pálením a černý merle s pálením. Což je celkem podrobný výčet barevných rázů prapředků Pražského krysaříka. Tedy je zřejmé, že psíci v barvě merle se zde na přelomu 19. a 20. století vyskytovaly.
Další zmínku o merle barvě najdeme v kynologickém věstníku Spolku pěstitelů psů trpasličích plemen se sídlem v Praze, z roku 1934, ve článku Krysařík skvrnitý, také Harlekýn karlovarský (doprovázeném fotografií) se píše: „...Karlovarský krysařík jest velmi živé, temperamentní zvířátko a jest poněkud větší než náš krysařík pražský. Stříbrošedý četnými černými skvrnami posetý kabátek a červenohnědé odznaky na pěkně modelované hlavičce a na svalnatých lýtkách mu velice sluší…“ ¨
Historie krysaříka úzce souvisí a stojí za vznikem „Harlekýnského pinče“. V roce 1929 se pokusil K. Lössl a Else Bertling z Hannoveru posbírat typické psy pinčovitého typu v barvě merle z okolí Karlových Varů. Nejprve se snažili přiřadit je k pinčům, ale po odmítnutí zastřešovat tuto barvu „Pinscher-Schnauzer“ klubem registrovali u FCI v roce 1958 pod číslem 210 standard plemene „Harlekýnský pinč“. Plemeno však bylo postaveno na nevhodném genetickém základě, tedy pouze na merle zbarvení. Páření merle x merle přináší statisticky 25% „double-merle“ („MM“ jedinců). S nárůstem plochy bílé barvy a jen pozůstatky černých skvrn základního zbarvení jsou tito jedinci i více ohroženi výskytem vrozených defektů a sterility. Souhrn těchto faktorů spolu s úzkou příbuzenskou plemenitbou praktikovanou na početně malé populaci, pak vedl k postupnému úpadku a zániku plemene.
3.2. Regenerace barvy
Okolo roku 1999 jsem narazil ve výše zmíněném kynologickém věstníku Spolku pěstitelů psů trpasličích plemen se sídlem v Praze, z roku 1934, na barevný ráz krysařík skvrnitý. Barva mne zaujala a mluvil jsem o ní i s člověkem více než povolaným, genetikem a regenerátorem plemene Pražský krysařík panem Ing. Findejsem. Sám mi řekl, že si z mládí pamatuje psa v této barvě. Když jsem asi v roce 2000 náhodně objevil fenu, u které se dal rozpoznat merle faktor, rozhodl jsem se tuto barvu regenerovat. Fena měla do standardu PK hodně daleko a kohoutková výška byla okolo 40cm. V páté generaci převodného křížení se v roce 2006 narodily dvě feny v požadované barvě a již plně splňující standard PK. Po splnění podmínek pro přijetí do registru PK, byly obě 18. 3. 2007 zbonitovány a zařazeny do chovu s PP jako „novicky“. Feny „Šiva“ a „Šanty“ se staly zakladatelkami této barvy v mé chovatelské stanici. V krátké době se fena Šanty stala českou šampionkou. Potomci obou fen v barvách černá s pálením, hnědá s pálením a jejich merle variantách pokračují v plemenitbě dosud.
3.3. Současnost
V současné době je zapsáno v plemenné knize okolo dvaceti jedinců v barvě merle, většina v barvě černá s pálením merle, výjimkou je fena narozená v září 2012 v barvě hnědá s pálením merle. Potvrzuje se i III. Mendelův zákon „o čistotě vloh a jejich vyštěpování“, neboť potomci fen Šiva i Šanty jsou v barvách černá s pálením, hnědá s pálením i jejich merle variantách, tedy hnědý a černý merle s pálením, v takové kvalitě, že mnoho z nich se stalo šampiony mladých a i českými šampiony.
4. Závěr
1) Merle barva byla prokazatelně historicky (minimálně od roku 1900) v plemeni krysařík a jeho předcích přítomna.
2) Merle zbarvení je součástí standardu mnoha dalších FCI uznaných plemen.
3) Plemeno Pražský krysařík není geneticky postaveno pouze na merle genu a není problémem dodržet směrnici FCI číslo 3 z cirkuláře FCI číslo 4/2012 o „křížení plemen a barevných variet“, tj. nekřížit merle x merle.
4) Velkou výhodou je i to, že v plemeni Pražský krysařík je výskyt bílé barvy nežádoucí a plocha 2cm2 a více je vylučující vadou z chovu.
5) Mým doporučením (zatím nezakotveným ve směrnici klubu) je:
a. Používat merle zbarvení pouze na barvě hnědá a černá s pálením, kde je skvrnitost zřejmě nejatraktivnější, ale hlavně je šance vyhnout se tzv. „hidden merle“. Toto jsou jedinci, na kterých není na první pohled zřejmé, že se jedná o merle zbarveného jedince. Toto je způsobeno buď tím, že plocha zesvětlení je tak malá a třeba jen jedna, že se snadno přehlédne. Nebo u některých barev je skvrnitost znatelná pouze u štěněte a v dospělosti splývá. Barvy tímto ohrožené jsou zvláště žlutá, červená, modrá a lila.
b. Pro merle zbarvené jedince povolit výjimku ve standardu pro barvu oka. Výskyt modré barvy v duhovce oka je pouze nedostatkem (dle ophtalmologických specialistů nemá vliv na funkčnost oka), tím vážnějším, čím je plocha modré větší. Celomodré oko by však mělo zůstat vylučující vadou.

P. Macků /chs. „z Etaru“/