Pražský krysařík patří mezi historicky nejstarší plemena psů, vždyť první zmínky jsou zaneseny v kronikách již v osmém století. To, že téměř vyhynul nebýt nadšení několika „šílenců" je všeobecně známo. To zapálenost ing. Jana Findejse a několika nadšenců může za to, že máme dnes o čem psát. Dlouho byl krysařík jak laickou tak i odbornou veřejností brán jaksi okrajově a mnohdy opovržlivě, ale to bylo zapříčeno dobou. Postupem času se krysařík stal velmi žádaným psem a jeho chov pomalu a jistě začal vzkvétat nejenom v zemi původu. Obliba v zahraničí a možnost odchovávat barevné variety postavila krysaříka do velkého zájmu. To s sebou samozřejmně neslo i mnohá úskalí nejenom v chovu. Propagace občas pokulhávala za skutečností, prezentovali se jedinci ne zcela standardní a mnohdy i ne zcela zdraví... To vše sebou přinášela snaha o znovuregeneraci plemene. Dnes již krysařík má vše co má správný malý pes mít... snad až na to mezinárodní uznání.
Před třemi lety jsem si vzala do hlavy, že se pokusím krysaříka k mezinárodnímu uznání dovést tak, jako máme zaneseno ve stanovách klubu a jak bylo rozhodnuto i na členské schůzi při změně výboru roku 2008. Cesta nebyla vůbec jednoduchá, byla provázena nedůvěrou a překážky se stavěly do cesty ze všech stran. I přes to jsem po důkladném zvážení všech možností započala „překážkový běh na dlouhou trať". Bylo nutné dostat krysaříka do povědomí odborné i laické veřejnosti jako skvělého malého pejska, který splňuje všechny předpoklady získat si srdce každého. Propagace, jednání, osobní kontakty, získávání nových obdivovatelů, veřejné prezentování, propagační materiály... to vše pomohlo tomu, aby se o krysaříkovi začalo vážně hovořit. Bylo potřeba navázat spolupráci se zahraničními chovateli a sjednotit naše zájmy, což se dá se říci částečně alespoň v některých zemích Evropy podařilo i zásluhou nově budované mezinárodní asociace PK -IAPK.Propagace občas pokulhávala za skutečností, prezentovali se jedinci ne Dva roky postupně budovaná vážnost klubu a propagace plemene přinesla své ovoce v tom, že se o krysaříkovi začalo vážně hovořit, že se začal objevovat v odborném tisku, že byl vidět na výstavách i v závěrečných soutěžích. Postupně se zvyšoval zájem ze strany odborné veřejnosti a tak nadešel čas shromáždit materiály pro podání žádosti o uznání. Skeptici pochybovali, odpůrci zrazovali, závistivci pomlouvali... Nadšení spolupracovníků postupně opadalo a mnozí nevydrželi... Přesto všem patří velké poděkování, zejména těm kteří zůstali. Nechci , ale musím alespoň jmenovat ty, bez kterých by to nešlo: ing MilušeBöhmová a její tým doplňující databázi, kterou nám v nynější podobě závidí široká kynologická veřejnost. V CZ podmínkách se jedná o nejobsáhleji pojatou databázi chovu. Databáze ,která se postupně zaplňuje informacemi- jejíž prvotním impulsem byla databáze velmi pečlivě vedená p. Miluší Kopečkovou. Na tuto práci se podařilo úspěšně navázat a prohloubit ji. Fotografická dokumentace, zvýšená prezentace krysaříků v závěrečných soutěžích- za to lze jen poděkovat trpělivým majitelům vystavovaných zvířat ,kteří neujíždí domů před velkým finále. Nelze jednotlivě vyjmenovávat, mohla bych na někoho zapomenout, ale neodpustím si zvláštní slovo o člověku, bez kterého by toto nebylo možné. Je jím Ing. Zuzana Horáková. Nemluvila o tom, ale odvedla obrovský kus práce. Byla mým hnacím motorem, byla mým rádcem, byla tím kdo brzdil mé nadšení, dodávala energii - nikdo nikdy nedokáže ocenit kolik práce bylo za sestavením podkladů. Musí to být a patří to sem... Zuzano děkuji ti za všechno, bez tebe by to nešlo a nikdy by se to nepovedlo!!! Postupná jednání s představiteli ČMKU nám oběma dodávala optimismus a naději, že máme oporu ve střešní organizaci a tak se podařilo téměř nemožné. Po roce intenzivní práce jsme nakonec 28.6.2011 odevzdaly poslední materiály na ČMKU, které jsou nutné pro podání žádosti o uznání. Jak avizoval ve svém vystoupení na speciální výstavě v Hostouni předseda ČMKU pan MVDr. Lubomír Široký – žádost o uznání pražského krysaříka na FCI BYLA ODESLÁNA!!! Mohla bych svůj příspěvek ukončit mottem – žádost odeslána mise ukončena, ale nemohu, protože teprve teď nás čeká ten největší kus práce. Musíme mít krysaříka takového jaký má být, ne přerostlého, ne nedorostlého, ne atypického... Cesta je to dlouhá a je třeba spolupráce všech -majitelů, chovatelů, příznivců, veřejnosti i rozhodčích na výstavách. Uvědomme si, že je to jediná a neopakovatelná šance jak se prosadit v konkurenci pinčů, ruských toyů, anglických toy teriéru a dalších podobných plemen!!! Sen „otce krysaříka" je z části splněn. Šance, že krysařík bude mezinárodně uznán je 50:50. Držme si palce a společnou cílevědomou prací pro plemeno snad tento poměr změníme na 100% úspěch.
